Z Berouna do Aše je to po zemi něco málo přes 200 kilometrů. To není málo, ale ani moc. Před dvěma lety, při cestě Berounem, můj kamarád Pavel vyjádřil myšlenku navštívit Aš, a tak jsem se rozhodli, tam dojít pěšky. Ten den začalo dobrodružství, které prožíváme už skoro dva roky. Na cestu vyrážíme o volném víkendu, který není vždy jednoduché si ukrást, ale kousek po kousku se blížíme ke konci naší cesty.
Na jejím počátku ani jednoho z náse nenapadlo, co je možné zažít v prakticky neznámých zákoutích naší země. Snažíme se jít co nejkratší cestou po značených stezkách a občas tak naše kroky vedly přes místa, kam turista s krosnou zavítá jen když zabloudí a pro místní je úkazem. Na jedné z našich štaci nám šok z našeho příchodu do vesnické hospody vynesl šest fernetů, připadal jsem si trochu jako na Balkáně a bylo to fajn.
Pěšky jsem nachodil už tisíce kilometrů, ale ta naše rodná hrouda mě překvapí prakticky pokaždé, když si nazuji trekové boty.
